Tato kniha odhaluje živou a čtivou formou dějiny všemocné tajné policie v Sovětském svazu od roku 1917 do devadesátých let 20. století. Nechvalně proslulý KGB z dob studené války byl nástupcem řady podobných smrtících služeb státní bezpečnosti, působících od samého počátku ruské revoluce: Čeky, OGPU, NKVD a MVD. Kniha Nástroje stalinského teroru zasazuje Stalinovy brutální metody do širšího dějinného rámce, když začíná popisem drsných státněbezpečnostních opatření samovládných carů, počínaje Ivanem Hrozným. Autor dále rozebírá činnost Čeky, první porevoluční politické policie pověřené potíráním kontrarevoluce. Její metody byly natolik bezohledné, že ji původní bolševická vláda zrušila v roce 1922. Po ovládnutí komunistické strany v roce 1923 použil Stalin nově vytvořenou OGPU (Sjednocená státní politická správa) k masovým deportacím kulaků (zámožných sedláků). Kniha dále popisuje Stalinovo využití přejmenovaného NKVD (Lidový komisariát vnitřních věcí) k čistkám třicátých let, kdy byla většina politických soupeřů sovětského diktátora odsouzena v pověstných "inscenovaných procesech": miliony osob byly zatčeny a jejich životy skončily v některém z gulagů (tábory nucených prací), zatímco bezpočty dalších byly popraveny bez soudu. Ale ani to nebyl konec teroru tajné policie: po druhé světové válce potkal podobný osud tisíce kozáků a bělogvardějců, kteří bojovali na straně nacistů. Po Stalinově smrti v roce 1953 se sovětská tajná policie ve svém posledním převtělení jako KGB (Výbor pro státní bezpečnost) proměnila v agenturu pro šíření sovětského vlivu do celého světa.